Cygan zabjyl cyganke mlotkem a ľudže jo pohovaľi na Dolumošču. No a ta Hana Šikorcykova, čotka Scyptova, Kozerka aj ftošik esce, Kovaľcykuľa posly na Dolumošče na trave, tam zbjyraly. No a posly na smyntyř no a potym grobe zacyny skakač. Cygan more, vyskoč hore, dom či groš – a skakaly a drely še. A ze potym s tyj budy, no co to po smyntyřak byly take dřev̲jane butki. Ze jakegošik žv̲jyřa v̲idžaly a ze mu taki ogyň s papuľe sel. Ze še tak přisly drency dudomu a us v̲jyncyj ňebyly pročivič cygance, skakač po grobe. Naľe sytke to vidžaly. A tego cygana džedžina dohovala. Dohovaľi go šmeršči. Dy mu i nasa bapka, gvařyla, nošyľi ješ. To tak kazdy džyň mu jeden zaňo̲s. Po cygance zostalo džecko, no to hodžylo z dom do domu. A ze še ľen teľo drelo, no bo bylo hore, a tys jake kto mjal mľyko, no to umrelo u Guľcyka.

Rozprávala V. Bugajová, narodená r. 1924 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková

Nadřyj me cuhraľi velne. Ke še ofce postřigly v ješyňi, to us potym cuhralo še. Poty byly krampľe. Esce i džiš ik mome. To še kladlo na ňe, take pľajstre i to še ucesalo. Bapka to dala na krendzeľ, ke še to vžyno přynš, varcuľisko veľkje. Calymi vjecorami bapka přendla. – Pomaš ze bujaka, bo kvicy. – To bapka bule masla vlozyla na kolovro̲tek, coby ňekvicalo. Poty třa bylo iš robič na varštat. To še narobjylo plo̲tno. Poty hybaj do Bjalego Potoka, do foľusa. Hodžylo še to foľovač, tjy sukna. Ja tam ňebyl, tam še mi ňedostalo. A s tego ši pjykne sukňane portki syly. Nasyľi portek jak byl kravjec. Aľe bjydňe ik tu bylo. Mo̲j očec vedžal usyč, ten skro̲j mu ňesel.
Ras hyčyľi Poľaka ze Zakopanego Mašňaka Ňemcy tu. Tak přisel v ješyňi, neskoro bez graňice, na carno. Přikuřylo a či šľi za tom stopom. Přišli tu i kašig go tu dva hyčyľi. Sykovaľi go džedžinom a mo̲j očec še uvžon, ľen okolo tyk Ňemco̲f, keby mu sel zrobič skro̲j. No i to teľo šnim přišľli do izby, co mu tjy portki poskraval. No poty us tjy portki usyl i povysyval. V Glodo̲fce byla Škrapkuľa co syla, Paľivodži lapaľi. Dy tak švjat bjydžyl. Naľe še v robotny džyň hodžylo v sukňakak. Ňe tag jako džiš.

Rozprával K. Šuvada, narodený r. 1933 v Suchej Hore, zapísala Martina Gazdíková

Mo̲j oćec gvařyl ze ik pjyrse džecko umrelo na cervonke, mialo dževjynč mešonco̲f. No to go us ľen ľuto ke bylo pjyrse. I to mo̲j očec byl na jarmaku v Dunajcu a sel bes so̲jgo̲rski Bo̲r, skro̲čyl ši dro̲ge. No i ze oši tak pomyšľal – Ej, skoda mojego hlopca, keby zyl, byl byk ši mu co kupjyl. – No i ze cy či potym ňevidža f takyj kosuľce, tak po tyk hopkak čapkalo džecko, po takik mlakak hodžylo. Ze potym hľadžyl, cy tam jaki kto nepaše krovy i volal i ňikogo ňikany ňebylo, ľen to džecko. No a potym ze mu zmizlo a zaras ši tak pomyšľal – ej, to bedže mo̲j hlopec. – Ej, ňebede ja vjyncyj za ňim plakal, aňi ňebede ľamančyl, coby tak po Borak hodžylo a tak še mocylo po vodže. I džecko zmizlo.

Rozprávala V. Bugajová, narodená r. 1924 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková

Baby vjynkšinom nošyly gorsety v ňedžeľe, f švjynta. V robotny džyň še nehodžylo taki paradny. F plo̲tňanym odžyňu še hodžylo, hlopi to nošyľi, plo̲tňane portki abo i pacešne i z gřebne gjaty. To us neskořyj še zacyno tak paradňe vysyvač. A tys, kto byl bogatsy, to mjal paradňyjse odžyňe.Syla še kosuľa, to byla DŽurkovana vysyfka abo šito še vysyvalo. A byla i majketka s krutsymi renkavami. Gorset byl vysyvany na aksamjyče, aľebo byl gibetovy. Vysyval še ňičami a to us ňeskořyj še tak paradžylo pačo̲reckami. U spotku gorseta še přisyvaly kaľytki. Vysyval še dževjyndžo̲l, to go volaľi i pastyrski hľyb, i poty koce lapki, ro̲žicki. Aj ine kvjatki. Sukňa byla gibetova – gibetka, a taka najpjykňyjsa, to byla korunova. A poty byly sukňe s farbeľiny. Nošyly še v po̲šče i v advjenče. Pod sukňe sly spo̲dňiki, i dva, i tři. Bo ke ľalo, to ňebylo parazoľi, aľe še přeřucyla sukňa na glove a spo̲dňik naviyrh. A taka dluga kosuľa, to byl nadolek. Do gorseta sla snurka, go̲raľe. V žime še oblo̲cyl serdak. Vydate baby nošyly smatki: šafo̲lki, gibetove smatki, deľinki. Nošyla še i odžyvacka. Obuče to byly krpce, kapce, sukňane kapce, hočfto ši to povysyval. Esce še nošyly papuče.
Portki hlopi nošyľi plo̲tňane. Ke byl jeden, no to mjal tjy portki pacešne. No jag ig bylo vjync, no to i zgřebne. Aľe plo̲tno bylo dobre, bo pjylo pot. Plo̲tňane gjaty še obuvaly pot sukňaki bo tjy strašne zrely. Na sukňaki še vysyvaly křesiva, kosuľa byla bjala, poty še us i vysyvala. Serdak byl bez renkavo̲f, hočfteren byl i vysyvany. Na glove nošyli kaňaky s puhacem i pjorkem. Pjo̲rko bylo z orla abo z jaštromba, aľe to nošyľi parobcy. To go daľi paropkovi dolu ftedy, ke še zeňyl, ke mloduši daľi dolu vjonek. Nošyľi cuski. To byl taki dlugi kabat. No co esce, šykyrke to volome čupaska. Krpce i opašik byľi vybijane. Baby še cesaly na cube, nošyly jeden varkoc, aľebo dva. Vydate nošyly smatki na glovak.

Rozprávala V. Bugajová, narodená r. 1924 v Hladovke a doplnila K. Brnušáková, narodená r. 1912 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková