Nadřyj me cuhraľi velne. Ke še ofce postřigly v ješyňi, to us potym cuhralo še. Poty byly krampľe. Esce i džiš ik mome. To še kladlo na ňe, take pľajstre i to še ucesalo. Bapka to dala na krendzeľ, ke še to vžyno přynš, varcuľisko veľkje. Calymi vjecorami bapka přendla. – Pomaš ze bujaka, bo kvicy. – To bapka bule masla vlozyla na kolovro̲tek, coby ňekvicalo. Poty třa bylo iš robič na varštat. To še narobjylo plo̲tno. Poty hybaj do Bjalego Potoka, do foľusa. Hodžylo še to foľovač, tjy sukna. Ja tam ňebyl, tam še mi ňedostalo. A s tego ši pjykne sukňane portki syly. Nasyľi portek jak byl kravjec. Aľe bjydňe ik tu bylo. Mo̲j očec vedžal usyč, ten skro̲j mu ňesel.
Ras hyčyľi Poľaka ze Zakopanego Mašňaka Ňemcy tu. Tak přisel v ješyňi, neskoro bez graňice, na carno. Přikuřylo a či šľi za tom stopom. Přišli tu i kašig go tu dva hyčyľi. Sykovaľi go džedžinom a mo̲j očec še uvžon, ľen okolo tyk Ňemco̲f, keby mu sel zrobič skro̲j. No i to teľo šnim přišľli do izby, co mu tjy portki poskraval. No poty us tjy portki usyl i povysyval. V Glodo̲fce byla Škrapkuľa co syla, Paľivodži lapaľi. Dy tak švjat bjydžyl. Naľe še v robotny džyň hodžylo v sukňakak. Ňe tag jako džiš.

Rozprával K. Šuvada, narodený r. 1933 v Suchej Hore, zapísala Martina Gazdíková