Modlitby


Stoji loncka kvitňonca, 
před Panem Bogjem vidzonca.
Vidzem Pana Jezusa Krysta.
Přes kapľanskje rence,
za Ponboga pjastuje,
dušicka še raduje.
Ňerada, ňerada
co ojca, matke bjyla.
Ňebjyla, ňebjyla, co pomyšľala,
uz ješ ty dušicko navjeki zgřysyla.
Ňebedžes zbavjona, pokjyľ ňepřyjdžes po trňu,
po goroncym kamjyňu.
V ľeše smole vypjyla,
po koščeľe šadala, švjyce zazygala.
Uz ješ ty dušicko svoj gřyh odcyňyla.


V ňedžeľe rano slonecko vyhodžylo,
Paňynka Maryja synecka za roncke vodžyla.
Vjedla go na vroncke, z vroncki na raňajse,
z raňajsyj na ňespor, z ňesporu do mořu.
A v tym mořu jest tam vjeľki koščol
a v tym koščeľe jest tam vjeľki stolec
a na tym stoľcu som Pan Bog šedži.
Ma glovicke skloňone a ocycka zmruzone.
V jego pravym bocku pjynč ran otvořone.
Přišli jego tře slugovje - na to še dživaľi.
Ňedživajče ze še, idžče po syrokim švječe.
Opovjadajency, jako hudobnemu, tak i bogatemu.
Kto ten modľidbecke vymodľi v pjontek do šňadaňa,
v sobote do objadu a v ňedžeľe do omse švjyntyj,
temu bedo rajske vrota otvořone a pjekelne zatvořone. Amen.

Predchádzajúce dve modlitby zapísal Ján Šuvada, nar. 1980 od Jána Drahulu, narodeného v r. 1922 v Suchej Hore. August 1995.


Co Poňezus čerpjal při svojyj mence,
kervavy pot, kervave ubicovaňe,
trňove korune džvigal na glovicke,
na křiz go přibjyľi.
Som Poňezus črpežľivy a po šmeřči byl strašľivy.
Pan Jezu Kryšče ľudže mjyšče vy s kaplanskyj rence
a v tyj rence kaplan pjastuje, nom gřyšňikom ukazuje.
Nasa dusycka še do ňeba raduje.
Raduj še, dusycko, vecnemu skonaňu, dusnemu zbaveňu
i ty viny som Poňezus za ňas vžon.
Najšvyntsa Panna v oltařu šedži,
zloty keľuh v rence džerzy.
V tym keľuhu, Boze, verne čalo jest,
co še do nasego šerca dostalo.
Čalo švjynte, ňepovžynte,
vysla pasyja švjyntego Jona
a s tyj pasyje vyslo pismo
na vjyrh kaľvaryje.
Užralo Synacka Bozego na křizu přibitego.
Synu moj, kvjatku moj roztopočesony,
cos še nom tak oddal zydom, herudom, ubicovač, ukřizovač.
Ke če vedľi po mence, po goroncyj mence,
ke če vedľi po mošče, zručyľi če prošče,
ke če vedľi po mošče, pytaľi či še:
Co či jest Paňe, cy či žima, ňežimecka,
jest tu taka modľidbecka,
fto še jo modľi ráno, vecor, ve dňe, v nocy,
byč mi vzdycki na pomocy
Ježiš, Mária, Jozef. Amen.

(Od Márie Števuliakovej, nar. 9. 9. 1921 v Hladovke. Zapísal Miroslav Jurči, august 1995.)