Ja ňepřepat. Jakog bjydžyl, tag bjydžyl, vjys ... Naľe jakošik, ja ňevjym, mňe učičeľe, dy išče tom papuľom, co me zahro̲ňylo. Špjyvač třa bylo. Vjys, vjater takiš, mňe to bavjylo špjyvač. Dobjyla me, dobjyla učičeľka, cozeg še es osplakal. – Zaspjevaš mi jednu goraľsku! – Voľny, ja se voľny, jak ten ptasek poľny – a tu še ľaly švjyrcki – potym po slobodže, jak rybka po vodže. – Ona ten špjyf na mňe rada vidžala. A tu špjyvaj, ke me dobjyla. Krystova dobrota.

Rozprával K. Šuvada, narodený r. 1933 v Suchej Hore, zapísala Martina Gazdíková

Ľudže gvařyľi, ze ke še zveceřylo, ze us tak hodžyľi kvicency popot Ogrody, ze us ľen tak kviceľi či čerči. No a ze to take jako ko̲ňe. No a ze še daľi hyčič na zgřebne ňitke, abo na porvo̲zek zgřebny z gjači. To še upřendlo s tyk klako̲f, to pjyrse – co še ľyn, to je zgřebne, to pjyrse a to druge to je pacešne, to us take gladse a to třeče to ľyn. To pacešne bylo i na plahte, hočkomu gjače zrobjyľi. Ke byl jeden hlop to mjal esce pacešne gjače a ke us bylo vjyncyj hlopo̲f to meľi tjy zgřebne. To us aj ke phy zrely, to še us netřa bylo skrobač, len zarusač. F tym byly take ošči – tjy paždžyře. To džubalo, a to ňebyly čeple gjače. I ze jakišik go lapjyl na te zgřebne ňitke. Aľe to ze ňimjaly tjy ko̲ňe spodňyj zuhvy. I ke go přisykoval, to cale noc vožyl gno̲j na ňim. Te pjyrse hrpke gnoja přezegnal křizem. No a tjy ostatňe us ňe. Sytek gno̲j vyvjus. Rano ze go us mjal sytek doma, ľen te jeden ňe co přezegnal.

Rozprávala V. Bugajová, narodená r. 1924 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková

A teraz vom povjym o jednym džadkovi, jako sel na jarmak zajonce předavač. Doma mjal duzo zajonco̲v, no aľe korun doma ňebylo, tak še vybral na jarmak zajonce předač. V stajni povybjyral tjy najvjynkse, dal ik do vorka, vlozyl do ruksaka i vybral še esce za čmy do mjasta, coby nacas přisel a co by ši dobrý pľac vybral.
Ke přisel na pľac, vybral zajonce z ruksaka i s vorkem na žym polozyl. A hned še zacon dřič co mu garlo starcylo. Ľudže, kupče zajonce. Carne, bjale, syčke dobře vyhovane. Uz go zacyno trohe i v garľe od teľego dřeča boľeč, ke še při ňim stavjyl jeden kupec. Zeby ši o̲n od džadka jednego zajonca kupjyl, aľe ľen pod jednom podmjynkom.
Džadek mu gvaří. Povjydz svoje podmjynke. I kupec povedžal, zeby kčal vidžeć zajonca jak vjy go̲ňič. Dobře, gvaři džadek kupcovi. Aľe i ja mom jedne podmjynke. Zjednajme še keľo das jak zajonc vjy go̲ňič, teľo das. Kupec hytro obecal 4 gracaře. Džadek povedžal. Daj mi na zavdávek dva grajcaře. Kupec vyplačyl 2 grajcaře, čapľi ši do dloňi jako ze syčko v pořondku.
Džadek vybral zajonca z vorka i pyta še kupca cy isto kce tego zajonca vidžeč go̲ňič. Kupec povedžal ze hej. To šče meľi vidžeč, co še na jarmaku zacyno robič. Carny zajonc zacon go̲ňič ľudžom pomjyndzy nogi. Baby narobjyly teľo křiku, aňi co by še cošik strasnego zacyno robić. Ľudže zacyňi učekač. Jedňi za zajoncem, drudzy ňevedžeľi co še robí i učekaľi za ňimi. Ľen džadek zostal na svojim pľacu svoje zajonce vartovač. Bo on vedžal přeco ľudže učekajo a tak strašňe še dřo. Zajoncovi še nako̲ňec podařylo skovač pod klačiki, co byly naukladane v jednyj oboře. A kupec ke vidžal na jakego sykovnego hlopa natrafjyl, zacon od haňby i on učekač. Aľe myšľim ši, ze o̲n še, jako ten zajonc, pod klačiki isto ňeskoval.
Z archívu Anny Jurčiovej (1937)

Na rajbacce še džady praly. S popjolu še robjyl lug. Co še napaľylo z dřeva popjolu, to še fsypalo do garka. To še zvařylo a poty še to ušadlo a s tym še pralo. A mydlo še ze sadla vařylo, z loja. To še dala do tego tronsoda. Ke še opralo, tak še slo plo̲kač na poto̲k. A bjylo še po smatak kijonkom. Na ostatku še krohmaľylo. Krohmaľ, to še robjylo z řepy. Natrela še řepa a to bjale, co zostalo, bo še řepa poty vyščiskala, to še dalo vařič. A esce še davalo šivego krohmaľu.

Rozprávala K. Brnušáková, narodená r. 1912 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková