Ke bylo šňygu, to še hodžylo na sonkak. Po pana farara hodžyľi So̲jgo̲řaňe na sonkak. Takje sonki to mjaly šadak, což mo̲g šedžeč. Do hory še hodžylo na gnatkak po dřevo, abo še gno̲j vyvožyl. Gnatki byly čenske a f přotku to byl opľen s tvardego dřeva, potym byla přejma, žeľazny vaľek. Na vaľek še nasadži dyšeľ i škyrtľa. Ke byl jeden ko̲ň, to še zakladala šľo̲fka (polwaga) a ke dva koňe to waga. Gnatki so kro̲tse jako sonki. Saňa to je jedna strona, dve to so us saňe.

Rozprával Matej Greštiak, narodený r. 1917 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková

Dřyj to u nas ňebylo teľo vjyrho̲f, břysko̲f tak jako teras. Aňi haň tego Stavjanca ňebylo. Tam byľi ľen lonki, tag gvařyla bapkina mač. No a na tyk lonkak byly ľen takje mňyjse hopki, ňebylo třeba hamovač koľesa, kje šľi gazdove dolu z vozami. Mjyndzy tymi vjyrskami še zhodžyľi kazdy rok střigi. Ony tam cale noc bosořyly, dokyľ kohuty nezašpjyvaly. No i stalo še ze raz jeden Glodovjan sel ňeskoro v nocy z jarmaku i zablondžyl. I jako sel, ucul jakišik huk i hytro zastal. Kčal še oglošič no ogromňe še přeľonk i gvaři ši – ej ja ši racyj hviľecke pockom a ja uvidžim kto mi to vľeže do dro̲gi. I jako še obžyra dookola na sytke strony, přislo mu na rozum dže do̲sel. Stuľyl še do travy, coby go ňik nevidžal. Dobře cul gvare střigo̲f. Ľenze to tak cudňe gvařyli, ňe jako ľudže z džedžiny. To jako keby še koty zysly a mrafcaly – teľo še drely. Střigi še vadžyly o to, ktera postavi najvynksy vjyrh. F tym jedna zvřescala, ze ňeg ik rozsondži glodofski hlop co še tu skoval, kteryj vjyrh jest najvjynksy. Hudacysko hlopa střigi ulapjyly, džerzaly za garlo a dušyly go.
Kazaly mu gvařić kteren vjyrh jest najvjynksy. Ten us ňevladal a ľen tak slabo povedžal tyj najbľisyj, ze ľen ten jyj bedže najvjynksy. I ona mu povedžala – No mas scenšče zeš tak povedžal. – Ta střiga by go byla docysta zmarňyla. Aľe f ten cas skocyla na ňego druga střiga, vlosy mu targala a drela še takim předživnym glosem. No na scenšče v Glodo̲fce zašpjyval kohut i tjy zle baby posly prec. Glodovjan přisel do džedžiny taki dobity jako keby go zbjyľi džešik na veseľu, abo na muzyce. Doma še go pytaľi dže byl. Sycy še mu šmjaľi, ňeveřyľi mu kje im opovadal co še mu přitrafjylo. Aľe ten hlop gvařyl tak – Nešmjyjče še, bo ja vom gvařim ze do roka tam bedže veľki vjyrh stač. Jedna střiga go postav̲i. – A tak aj bylo. džyň po džyň hopňak na lonce rosno̲l, rosno̲l. A ot ľata do žimy us byl taki veľki co še šňego hlopcyska na sonkak spuscaľi. A na Jana us stal na lonce strmy břyzek. Glodovjaňe go volajo Stavjaňec, a to přeto bo go střigi stavjaly.

Rozprávala V. Bugajová, narodená r. 1924 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková

Nas džadek tag gvařyl, ze vedľa Sprľaka byl taki vonvo̲s. A ze sla strasna burka, taka bjyda a ze volalo puš a ona ze nepuščim do Boru, bo jedňi volaľi ze v Boře majo džeči troje, coby tam ňezaginuly. A doteľa še modľyla, pokyľa mušala tam puščič, co te medze, caly vonvo̲z vybjylo. To je doteras. Tam dže byvajo, ta ze Cerveňem Cujka, na tyj stroňe jest ten vonvo̲s. Taki jako bes Kosarki, byla dro̲ga bes Pekeľňicke.

Rozprávala Anna Baleková, narodená r. 1912 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková

Svätý Peter išiel po ceste s Pánom Ježišom. Pán Ježiš začal hádzať po zemi šestáky. Svätý Peter bol taký unavený, že ich ani nezbieral. Pán Ježiš sa ho pýta: “Prečo ich nezbieraš?” Peter odpovedal: “Po také drobné sa už ani zohnúť neoplatí.” Pán Ježiš sa zohol a pozbieral ich. V najbližšej dedine bol jarmok. Pán Ježiš kúpil za šestáky, ktoré pozbieral po zemi, slivky a začal ich hádzať po zemi. Peter vyhladol a tak ich začal zbierať. Pán Ježiš sa zasmial a povedal: “Vidíš, šestáky si nezbieral, ale slivky ti boli dobré.”

Zapísala Daniela Masláková, nar.9.2.1977 od Márie Kubicovej, nar. 1921, Hladovka
Príbeh bol zapísaný po slovensky.