Byl taki veľki glo̲d. A jeden bogac v džedžiňe byl teľo lakomy co ňikomu ňic nekčal dač, aňi předać. Ludže to mleľi, co meľi na dahak slomom pokryte. A to ke vařyl te kľo̲ske a ke to vsypal do vody, to zacyno vřić a do povaly vyskakovalo. To byly pľovy. A ći bogace, to jako so Hrupce meľi supke. Tam ma Vyšňim Ogrodže, ze tam meľi taki zazrak zboza, aľe ňikomu nekčeľi dač. I stalo še ze udrel hrom do ňyj i to še tak paľylo. Ľudže přišľi gašič a jag gašyľi, zaraz ogyň přehodžyl na džedžine aľe ňegašyľi to ze še čihutko paľylo. A ze tak hľadžyľi pomjyndzy spary. No to bylo dřevjane, ze še tak přesypovalo to zarno.

Rozprávala V. Bugajová, narodená r. 1924 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková