- No tak ja vjym, na co ši tak bacyče, na take tjy...
- No dy jako džeči, hodžyľi me, hodžyľi me na přontki, jako ucyč še. A esce vlašňe jako školacy, aľe uz ja přendla ľyn, přondlak s kondžeľom. No to me ši kondžeľ polozyľi a popocytaľi a poty špjyvaľi a poty na šľepe babe pograľi ... No to tag me...
- No jak pamjynceče aj dajake te pešňicki co še při tyj kondžeľi špjyvaly?
- No dy povadom, ze me tak špjyvaľi - Pratka ja...
Přontka ja ši přontka, tři ňiči do pjontka,
do soboty cvarty, cošik še mi zvartňe.
Ňehodž popod okna, ňezbrynkaj sybami,
aľe poč mjyndzy nas, podebatuj s nami.
Poč, hlopce, ty do nas, přiňyš cukjerecki,
za to či upřende na bjale portecki.
- No, to tjy přontki, no, a poty uz přišľi či hlopcy do izby, nu i pošadaľi s harmoňijom, i pograľi. No us ke kčeľi potancovač, no to uz mušeľi me kondžeľe polozyč i zatancovač. No i to tak še zabavjyľi i do jedenastyj, do džešontyj vecora a potym me šľi dudomu.
- A na parackak tys...
- A paracki tys... Paracki pozgaňaly še i špjyvaľi me, i pomodľyľi hočkedy, ke me sami, poty přišľi hlopcy s harmoňijom. Kazda us to pjo̲recko nasla mjyndzy tymi pjyřami a urobjyla take fajne za klobuk, za kaňak, no a vlozyla ši to tu, za kabačik, no, a ke uz přisľi hlopcy, no to uz fteren mjyňyl ši, ten ši vžon to pjo̲rko a fteren ňe, no to...

Rozpráva M. Števuliaková, dôchodkyňa, narodená 9. 9. 1921 a M. Jurči, učiteľ, narodený 11. 6. 1958
(zvukový záznam - stevuliakova_1)