Ja kek byla mala, mjalak ošem roko̲f, hodžylak uz paš krovy do Cervonego. To bylo tak tři kilometry od džedžiny. Rano uz o so̲styj me šľi s krovami dro̲gom, ftera byla oplocona, zeby krovy ňepotlocyly poľe, na fterym byla nasadzona řepa, aľebo našaty oves, abo ko̲ňicyna. Ke me přišľi do Cervonego, tak še krovy zacyny paš. V poto̲cku še napjyly vody a na pšarce še pasly. Pšarka to byla taka tvarda trava. Aľe inyj ľepsyj tam ňebylo. Ľen na štrece byla ľepsa trava. Aľe tam še nase krovy paš ňešmjaly. Bo okolo štreki košyl trave štrekař. A ten keby nas byl vidžal, byl by nas dobře ponagaňal. Aľebo aj ojco̲m poskarzyl, ze me mu vypašľi trave. A ftedy kčal aby mu nadgrode dali ojcove. A tak nas vzdy napominaľi, aby me dobry pož̲o̲r na krovy davaľi, aby ik vlak ňezražyl, aľebo aby nas ňedopat střekař na štrece. Ke še krovy na poledňe dojyľy, tak me mušeľi o jedenstyj iš dudomu šňimi. Krovy mama podojyla, trohe pomerydzaly a o po̲l drugyj me zaš šľi do Cervonego paš. Ke bylo pjykňe, to še nom krovy aj gžyly a my ik mušeľi zavracač. Vtedy me še doš nago̲ňyľi za krovami. Při krovak me zazyľi aj dobre casy. Ke še pasly, to me ši aj sašpjyvaľi. Pašče še krovicki na žeľonyj lonce, bo vas paš ňebede, ino dva mešonce. Naucyly me še aj pjykňe hukač. Hočkedy me še aj zagraľi, ke krovy byly spokojne. Hadzaľi me žapki na vode, to byly take čynke, ploske skalki. A tjy skalki na veľkyj vodže skakaly jako žapki. Hlopcy zaš pukaľi na bicak. A vedžeľi to dobře. Aľe mušeľi meč dlugi, dobře spravjony bic. Ke byla pjykna pogoda, to še krovy gžyly. Aľe ke byla pľuta, dysc, to nas komary tak zrely, ze me meľi cale gembe, renki, kark cervony, co nas tak dogryzly. Obuče me meľi usyte ze sko̲ry. Volaly še krpce. Ke še krpce namocyly, to nom byly veľke. Ke uskly, krpce, to nas tak učiskaly, ze nom pjynty do mjysa obedrely. No aľe švjyzego ľuftu me ši doš uzyľi, bo me skoro caly džyň byľi na poľu. Ňimeľi me cas, aňi še nom ňekčalo robič glupošči. Ke me veco̲r přišľi dudomu, to me byľi tacy ustači, ze me skoro ňevladaľi stač na nogak. Umyľi me še jako kotka lapkom, trohe pojedľi, trohe pomodľyľi a šli me spač. No a na drugi džyň zaš to iste.

Rozpráva A. Jurčiová, učiteľka na dôchodku, narodená 27. 6. 1937
(zvukový záznam - pašeňe)