Ke jek mjala třinaš roko̲f, byly me bardzo dobre tři kamaratki a v źime, ke ňebylo duzo roboty, ftedy še robjyly paracki pjyřa. Aj my byly na parackak. Aľe uz po poledňu me še dogvařyly, ze zrobime slomjanego panaka a zaňešeme go učičeľom, fteři byvaľi při dome, dže byly paracki. Učičeľe hodžyľi na veceře ku kacmarce. Vidžaly me ik, ze uz ido na veceře, tag me vžyňi ze slomy zrobjonego panaka, veľkego jako dobry hlop. Postavjyľi me go ku džvjyřom, dže byvaľi učičeľe. Vtedy esce ňebyla eľetryka v nasyj džedžiňe. Švjyčylo še ľen ľampami, aľebo ľampasami, aľebo švjyckami. Ke še učičeľe vracaľi dudomu, zjyščyli, ze im při džvjyřak stoji jakišik hlop. Tak še go pjykňe pytaľi: Kto si? Panak ňic. Znova še esce dva razy spytaľi. Panak im ňic ňepovedžal, tag mu jedne střeľyľi, aľe ftedy zjyščyľi, ze je to ľen slomjany panak. Meľi s tego radošč, ze to byl ľen slomjany panak. Tak ozmyšľaľi, co majo š ňim zrobič. Zaňešľi go na druge paracki, ze tam panaka ňehajo. No aľe tam še tys paracki, ke vysly do poľa, vyľynkaly. Mlode džyfcenta še tak vyľynkaly, ze še baly iš same dudomu. Mušeľi ik iš odprevadžič starse paracki, abo hlopi. Panaka esce přeňešľi ku koščeľnyj broňe. Koščeľňikem byl ftedy taki srandovny hlop. Ten rano, ke vidžal šedžeč při broňe hlopa, nadřyj še go pjykňe spytal׃ Co tu robis? Potym mu povedžal׃ Odynč od brony. Aľe on ňimjal ňijakyj vo̲ľe odynš. A tak tys mu trohe přilozyl. No ftedy zaš zjyščyl, ze je to slomjany panak. Aľe panak še potym stračyl a ňik ňevedžal dže je, dže še podžal. No najgorse bylo, ze ja vźyna mojim bratom portki a kabat, do kterego me slomjanego hlopa obľekľi. Mač še dlugo nad tym trapjyla, ze dže še stračyl kabat a portki. Myšľala, ze jyj ik vžyna voda, ke ik prala při vodže. Bardzo me to trapjylo, bo ftedy ňebylo teľo obľeceňa, jako mome teras. Aľe mač še ňigdy ňedozvedžala, co še stalo s kabatem i portkami.

Rozhovor s Jurčiovou - 01 - text č. 3
Rozprávala A. Jurčiová, učiteľka na dôchodku, narodená 27. 6. 1937
(zvukový záznam - paracki)