Kje bylo ku Lucii, to me še zezgaňaly. Stašickova Vjero̲na, Ko̲rňafka, Džubaski, my dvje, Lačakove Ddžyfcenta. A bylo třa čiskač smatke na dahi. A dřyj ňizyj byl dah, dalo še vyčisnuč. To me tys tjy smatky čiskaly. No to džeči, syčkim še nom tjy smatki polapaly a mňe nahuckaly. Mňe še pjyrse ta smatka na ten dah lapjyla. A Vjerona Kurňavova ľen čiskala i čiskala a ta smatka furt jej ľečala. Ňevjym, cy pjonty, cy so̲sty, cy šo̲dmy ras. Ftedy še jyj na ten dah smatka zavješyla. Aľe še ta vera na ostatku z nas vydala. A moja smatka še pjyrsa obešyla. Aľe ja še pjyrsa f tjy ňesopusty vydala.

Rozprávala A. Zurvalcová, narodená r. 1924 v Suchej Hore, zapísala Martina Gazdíková