Kek byl malym hlopcem - Keď som bol malý chlapec - Suchá Hora

 

Za mňe to tag bylo: Mjeľime takik pjynč kro̲f hrubyk, taki statek pjykny. Stajňe me mjeľi dřevjane, esce jo Jano tam ma. A jagňenta me vodžyľi do izby. Zrobjyľi me gro̲dze. Ta byla v jednym konče, v drugim konče mjal ňebogi džadek poščyľ. Ňeg mu ta Bo̲g gřyhi ňepamjynta. A u poščeľe bylo čeľe uvjonzane. Tag bylo. A to vjys, zesralo še takom kolomažom po poščeľi. – O Boze! – No ofca še idže kočič, třeba jo do izby, coby jagňe ňezamarzlo. A tyg jagňont přibyvalo. I džešynč, i dvanaš. Syčko sralo, šcalo. Džadek mjal pot poščeľom oskrobiny z řepy. A ofce še puščyly do izby ku jagňentom, ňe jagňenta ku ňim a tjy ofce hybaj pot te džatkove poščyľ a džadek še gňyval, drel. Kazde tři dňi třa bylo kidač, bo es po ocak scypalo. Spaľi me v předňyj izbe. Ja při bapce v zadňyj. Kozda bapka to rada takjego maľučkego hlopca. Bapka me rada vidžala. Kieľo ja še nabal, bo to dřyj či džadži hodžyľi. Co ja še tego nabal. A nasa bapka to rada tjy odpustki zgaňala, to us te zytňonke temu džadovi. To us vzdy u nas nocoval. To mu behla te zytňonke, temu džadovi ku poščeľi džatkovyj, plahte na ňe i ľygaj tu. Tam bylo vjadro, to zašme hodžyľi šcavač, při tyj džatkovyj poščeľi, tacy maľi. Požyrom, zaš še to bapcysko zobľeklo, volalo še to nadolek, zavješyla go tam na kľinec. Ja še zobudžyl (taki maly), – džat! – Bapko, bapko mňe še kce šcač! – Naľe bapcysko bylo gluhe a mne še to zdalo ze to ten džat. A to spodňicysko bylo zavesone. Ja volal na bapke a na ostatku jak še pošcal. Bapka – ty zamtužňiku, tyto ... tyš še nepytal!
– Bapko, aľe ja še pytal, ja še bal džada. –
No to tjy ofce vygnaľi z jašľi a nasa mač byla hudžina. Na tyk koľanak, vjys te izbe mjala umyč. To mjala křis. Očec jyj zrobjyl ten gnajdove scotke. Narobjyľi z tyg pjyři, takje domorodne. No aľe coto po teľik ofcyskak. Poty, kje tjy ofcyska vysly, to me s bratem Janem otvořyľi předňe izbe a tjy jagňenta za nami. To me še unagaňaľi. A zaš na džatkove poščyľ. A my meľi radoš, jak to pjykne za nami cupkalo.

Rozprával K. Šuvada, narodený r. 1933 v Suchej Hore, zapísala Martina Gazdíková