A očec či ňegvařyl, ze go strasylo? Byl na muzyce f So̲jgo̲ře, a kamarato̲f ňevjym kogo to mjal ... Paľo Harmata. To oňi še dogvařyľi, ze pudo po muzyce otprovadžič džyfcenta. Ten te a ten te. Na us byla po̲lnoc, bjyly godžiny a ňevjym jako še byľi dohodľi, ľenze on, Scevan, gvařyl, ze byl vedľa koščola a dvanaš godžin bjylo. A pjykňe cul, jako f koščele graľi na orgaňe. No a o̲n potym ši myšľal – Fto tam moze byč? I o̲n še vybral ku temu koščolu i skusal kľuckom, to še go mozes spytač, naľe koščo̲l byl zamkňony i ze vjync ňecekal a ze ke še puščyl, tak še ňezastavjyl ľen doma.

Rozprávala M. Gazdíková, narodená r. 1923 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková