Gvařyľi, ze byly bosorki. No co ja vjym? Staryj Maryny Mrckuľe mačyř, taka huda jak skřidelko, taka ňevjeľka. Ta mjala nogi vzdy pozavijane. Vzdy prala tjy obvjazy, handřiska, to vzdy susyla na slonku. A to gvařyli ze te žabe, ropuhe kto počon, pokvašyl, to vzdy mjala tjy nogi boľonce. Okolo krovo̲f bosořyla. A kješ dojyl, to jo potyg nogak
pjeklo. No bo tys jakišik paholek hodžyl po Pastovňiku, ka še krovy pasly. A vidžal tys te bosorke, co vlo̲cyla plahte za sobom. Bjerem pozytek, aľe ňesytek – tak do třečego razu. A paholek, ke vidžal jako vloce te plahte, to še jyj podřyžňal, robjyl tak na despet. Vžon uvluke z ko̲ňa – bjerem pozytek a ja ostatek. Tak robjyl. Přisel do stajňe, zavješi uvlo̲ke, ke ko̲ňe přignal a ze mľyko š nyj čeklo.

Rozprávala Ľ. Hubjaková , narodená r. 1934 v Suchej Hore.