Zahořal mi žro̲bek i posel jek ku Kačosovi, tak hodžyl okolo, ke zahořaly krovy, abo ko̲ňe. No a o̲n mi povedžal, ze ňimoze, bo je hory, aľe jag by mu bylo gořyj, ze mom přiš. Naľe bylo š ňim bardzo žľe i posel jek za ňim. I jako us přihodžim ku smyntyřu, len žro̲bek zastal, nepudže daľyj. A ja še tak obezval a byla tam Petřkova sopa a při tyj baba. Na ja us cul keľo razy, ze ke še umretemu obezves, to ze nepřezyjes. No ši myšľim, dy jek hlop, pjyrsy ras to vidžim. Var to ňeňehom tak. Aľe pjykňek cul, jak še mi kaňak na glove džvigal. Bal jek še išče i ňebal jek še. Tak poty tego žro̲bka jek sarpno̲l a hybaj ku temu. Přisel jek ku temu, babe ľen jo poznač, co je za jedna. A pytom še – co tu robis? – Na ona ňic. A ftym, jako by še mi ocy otvořyly. Normaľňe, to či byla jašonki odmlo̲č a jakoby jašyň spjyľony hruby. To taka byla čerstva lupina, to stalo tak, no ja ši ozaj myšľal, ze to baba.

Rozprával Karol Gallas, narodený v r. 1926 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková