Bosorka


Posla še spovadać kšendzu. I spovadala še ze je bosorka. Dy to gvařyl Jano Bo̲tko̲f co byľi z džatkem v Rusku. Pauľinkin očec. No i ze kšondz jyj povedžal ze o̲n to ňeveři na tjy bosorki. A ona mu povedžala – ňeveřiče aľe uveřiče. Zajdžeče do domu a rano uvidžiče ze ňebedžeče meč do kavy mľyka. – No i kšondz otpravjyl omse, přisel na fare. A gaždžina taka dobabrana od kro̲f přisla, rycency. – Pan farar aňi do kavy nebedžeče meč mľyka. Tak me tjy krovy bjyly cok še aňi ku ňim přibľizyč ňimogla. – No i ze povedžal zeby mu ľen dala carne kave. Te kave vypjyl a ze ši vžon take paľicaske i posel do Bo̲tka, to zaš ňe tag daľeko. A ona us na dro̲ge vysla. – No negvařylak vom pan farar? A us mi teras veřiče? – A on jyj teľo povedžal – aňi som ňeveril aňi ňeverim, bo mňe to Cirkef ňeprikazuje. A ty zla žena čo si skazila naprav. – No i zaš krovy dojyly. 

Rozprávala V. Bugajová, narodená r. 1924 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková