Ot Jev̲ika tam staly takje stare muřiska. Zhora to tam byvala stara Korapka. Ja taka mala byla, tak posla s bapkom. Naľe tak byla taka mala jako ta Krisťina. No to bacym, ze ta stara křesnymatka gvařyla, ze f tym muřisku še skoval Jaškofcař. To byl Poľak, zlodžejisko nat zlodžejo̲f. No to krad a tu še hodžyl kryć. I kšendza zabjyl. A zavoňali go Boncy. Ras go vvidžal stary Bonk. I posel do Poľskyj ku tym žandarom i povedžal im tak – tego barana co hľadače to ze je tu. – A ľen pytal zeby go ľen nevyzradžiľi, no bo by še byl zemščyl. No i ze tu přišľi, i ze to go vžyňi. O ze mu us ľen ňimogľi rady dač f tym herešče. Tak dozyral, i taki gwalt robjyl. Potym go do jakyjšik najspodňyjsyj pivňice daľi, tego Jaško̲fcařa. No a ze ľudže cuľi i tam herestanči i v nocy, ze še ľen teľo drelo, ze še len teľo drelo. A potym rano ze zašli uz go ňebylo, ľen bo̲ty a f tyk bo̲tak ľen tiy noii. Cošik go zezrelo. Cy scury, cy jaki źvjyř. Bo tam byla voda.

Rozprávala V. Bugajová, narodená r. 1924 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková