Nasa bapka to gvařyla, ze sla ve februaře pešo z mjasta. Taki čňyg byl. A ze še sla modľency. A ze ľen raz f tyj meskyj ro̲vňi takje kurcenčisko, takje ubogje kvicalo a slo poza garat a kolo tyj bapki. Aľe ze bapka ši go nefšimala, ze ľen povedžala – odyjdž ode mňe, satanaše. – A poty esce ukvicalo, aľe us ňeslo za ňom daľyj. Naľe ve februaře kurce... coby še byl zľutoval a vźon go.
Dřyj keš sel to hojco stračyl hočfto. Aľe vzdy gvařyľi – neber, nehaj to! Bo ze to hočfto ňehal tak, bo to tyk ďablo̲f tračyľi. Bo kogo ďabo̲l opental, to go ňimo̲g stračič. To hojco, kabat zodžal a ňehal tak. Na jak fto sel, ke go vžon, no to ši vžon i s tym inkľusem. To še go ňimo̲g pozbyč.

Rozprávala V. Bugajová, narodená r. 1924 v Hladovke, zapísala Martina Gazdíková